DNES ZÍTRA NEDĚLE |
← →

Sobota 33. týdne v mezidobí

Srov. Jer 29,11.12.14Vstupní antifona

Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.

Vstupní modlitba

Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra;
vyslyš naše prosby a dej,
ať služba tobě je naší stálou radostí,
neboť opravdové štěstí člověka je v tom,
že ti může celým svým životem sloužit.
Skrze tvého Syna ...

1 Mak 6,1-13První čtení

Pro zlo, které jsem způsobil v Jeruzalémě, hynu zármutkem.

Čtení z první knihy Makabejské.

Když král Antioch procházel severní provincie, slyšel, že v Elymaidě v Persii je město proslulé bohatstvím, stříbrem a zlatem. Je v něm velmi bohatý chrám, obdarovaný zlatou zbrojí, pancíři a štíty, které tam zanechal syn Filipův Alexandr, Makedoňan, který první vládl Řekům. (Antioch) šel a hledal, jak by se zmocnil města a vyloupil ho, ale nepodařilo se mu to, poněvadž se obyvatelé města o tom doslechli a utkali se s ním v bitvě. On utekl, odtáhl odtamtud s velkým zklamáním a vrátil se do Babylónie. Tu přišel kdosi a ještě v Persii mu oznámil, že vojsko, které táhlo do Judska, bylo poraženo. A že Lysias, který vytáhl v čele velkého vojska, musel uprchnout před Židy. Ti se obohatili zbraněmi, lidmi a velkou válečnou kořistí, kterou pobrali poraženému vojsku. Strhli ohavnost, kterou on v Jeruzalémě vystavěl, a jak to bylo dříve, vysokými hradbami obehnali svatyni i jeho město Betsuru. Když král uslyšel tuto zprávu, ulekl se otřesen do hloubi, padl na lůžko a onemocněl zlostí, že se mu nesplnilo jeho přání. Byl tam mnoho dní v těžké trudnomyslnosti, která se stále vracela, takže se říkalo, že umírá. Zavolal všechny své přátele a řekl jim: „Spánek se od mých očí vzdálil, trudnomyslnost mi svírá srdce, a proto si říkám: Do jaké tísně jsem se dostal, v jak velké bouři to jsem! Jak jsem byl ctěný a milovaný ve své moci! Nyní si však vzpomínám na zlo, které jsem způsobil v Jeruzalémě, kde jsem pobral všechny stříbrné a zlaté nádoby a bezdůvodně jsem dal utratit obyvatele Judska. Poznávám, že proto mě stihlo toto neštěstí. Hle, hynu zármutkem v cizí zemi!“

Žl 9,2-3.4+6.16+19Mezizpěv

Rozjásám se nad tvou pomocí, Hospodine!

Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce,
chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.
V tobě se chci radovat a jásat,
opěvovat tvé jméno, Svrchovaný.

Protože se moji nepřátelé stáhli,
zhroutili se a zanikli před tvou tváří.
Obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel,
navždy jsi vyhladil jejich jméno.

Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali,
noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili,
neboť nebude navěky zapomenut chudák,
naděje ubohých nezajde navždy!

2 Tim 1,10bZpěv před evangeliem

Aleluja.

Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.

Lk 20,27-40Evangelium

Bůh není Bohem mrtvých, ale živých.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: ‚Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak (všech) sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“ Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve (vyprávění o hořícím) keři, když nazývá Pána ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým‘. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“ Někteří z učitelů Zákona mu na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl!“ Nikdo se pak už neodvážil dát mu nějakou otázku.

Modlitba nad dary

Bože, přicházíme k oltáři se svými dary,
abychom měli účast na Kristově oběti,
a prosíme tě:
dej, ať nás tato služba přivádí blíž k tobě
a připravuje nás na to,
že tě máme věčně chválit v nebi.
Skrze Krista, našeho Pána.

4. preface obecná

Chvála Boží skrze Krista

V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť on je jediný Prostředník mezi námi a tebou:
tys nám ho dal, abychom tě skrze něho chválili
a abychom ti skrze něho děkovali;
bez něho není naše děkování tebe důstojné,
a je spasitelné jen skrze něho.

V něm tě chválí nebe i země,
v něm tě chválí všichni andělé a bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Žl 73,28Antifona k příjímání

Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

Mk 11,23.24nebo

Amen, pravím vám, věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, jistě dostanete, a budete to mít, říká Pán.

Modlitba po přijímání

Slavili jsme, Bože,
památku smrti a vzkříšení tvého Syna,
jak nám to on sám přikázal,
a přijali jsme jeho tělo a krev obětované za spásu světa;
dej, ať roste naše láska k tobě i k lidem,
abychom Krista následovali.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.