Dnes si církev připomíná slavný vjezd Krista Pána do Jeruzaléma. Při každé mši se proto koná památka tohoto slavného vjezdu Páně. Před hlavní mší se koná průvod nebo slavnostní vstup. V ostatních případech jednoduchý vstup. Slavnostní vstup, nikoli však průvod, se může opakovat při mších spojených s velkou účastí lidu.
Vstup
Úvod
Ve stanovenou dobu se věřící shromáždí v některém jiném kostele nebo na vhodném místě mimo kostel, k němuž má průvod směřovat. Věřící drží v rukou ratolesti.
Kněz a jáhen obléknou posvátná roucha červené barvy jako ke mši a přicházejí na místo, kde se lid shromáždil. Kněz může mít místo mešního roucha pluviál, který po skončení průvodu odloží.
Při tom se zpívá následující antifona nebo jiný vhodný zpěv:
Antifona – Mt 21,9
Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově! Král izraelský! Hosana na výsostech!
Kněz pozdraví lid obvyklým způsobem. Následuje krátká výzva, v níž jsou věřící vybídnuti k aktivní a uvědomělé spoluúčasti na dnešní slavnosti těmito nebo podobnými slovy:
Po celý půst jsme se s církví připravovali na svátky smrti a vzkříšení našeho Pána. A dnes začínáme Svatý týden. Průvodem s ratolestmi nechceme jenom vzpomínat na Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, ale především chceme vyznat, že Kristus je náš Vykupitel a Pán. Chceme mu jít vstříc celým svým životem a radostně volat: Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově!
Požehnání ratolestí
Po této výzvě říká kněz, se sepjatýma rukama, jednu z následujících modliteb:
Modleme se.
Požehnej + Bože, tyto ratolesti
a požehnej také nás,
ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem
a jednou ať s ním vstoupíme do věčného Jeruzaléma.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
Nebo:
Modleme se.
Bože, vyslyš naše prosby
a když dnes s ratolestmi v rukou oslavujeme Krista,
našeho Krále,
rozmnož naši víru a veď nás,
ať ho následujeme celým svým životem.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
Kněz mlčky pokropí ratolesti svěcenou vodou.
Potom přečte jáhen (není-li, tedy sám kněz) obvyklým způsobem jedno ze čtyř evangelií o vjezdu Páně do Jeruzaléma.
Po evangeliu může následovat krátká homilie.
Průvod
K zahájení průvodu může celebrant nebo vhodný přisluhující pronést výzvu těmito nebo podobnými slovy:
Připojme se k zástupu, který oslavoval Krista, a vyjděme v pokoji.
Průvod odchází do kostela, kde se bude slavit mše svatá. Vpředu jde přisluhující s kouřící kadidelnicí (pokud se užívá kadidla), za ním jiný nese ozdobený kříž, uprostřed mezi dvěma dalšími s rozsvícenými svícemi. Následuje kněz s ostatními přisluhujícími a za nimi věřící, nesoucí ratolesti.
Při průvodu zpívá sbor a lid následující nebo jiné vhodné zpěvy:
První antifona
Z Jeruzaléma vyšly zástupy naproti Pánu; děti mávaly olivovými ratolestmi a všichni volali: Hosana na výsostech.
Může se opakovat mezi verši žalmu 24:
Hospodinu náleží země i to, co je na ní,
svět i ti, kdo ho obývají. Neboť on jej založil nad moři,
upevnil ho nad proudy vod. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu,
kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,
jehož duše nebaží po marnosti,
kdo svému bližnímu křivě nepřísahá. Ten přijme požehnání od Hospodina
a odměnu od Boha, svého spasitele. To je pokolení těch, kdo po něm touží,
kdo hledají tvář Jakubova Boha. Zdvihněte, brány, své klenby,
zvyšte se, prastaré vchody,
ať vejde král slávy! Kdo je ten král slávy?
Silný a mocný Hospodin,
Hospodin udatný v boji. Zdvihněte, brány, své klenby,
zvyšte se, prastaré vchody,
ať vejde král slávy! Kdo je ten král slávy?
Hospodin zástupů,
on je král slávy!
Druhá antifona
Lidé prostírali Pánu na cestu své pláště a volali: Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově!
Může se opakovat mezi verši žalmu 47:
Všechny národy, tleskejte rukama,
jásejte Bohu radostným hlasem, protože Hospodin je vznešený, hrozný,
je to veliký král nad celou zemí. Podrobuje nám národy,
klade nám k nohám pohany. Vybírá nám naše dědictví,
slávu Jakuba, kterého miluje. Bůh se vznáší za jásotu,
Hospodin (vystupuje) za hlaholu trub. Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu králi, zpívejte! Protože Bůh je králem celého světa,
zpívejte mu chvalozpěv! Bůh vládne národům,
Bůh zasedá na svém svatém trůnu. Knížata národů se přidružují
k lidu Abrahámova Boha. Vždyť Bohu patří vládcové země,
je nadmíru vznešený.
Když průvod vstupuje do kostela, zpívá se následující responsorium nebo jiný zpěv, v němž se mluví o vjezdu Páně.
Když Pán vcházel do svatého města, vítaly ho jeruzalémské děti.
* Mávaly ratolestmi a volaly vstříc vítězi nad smrtí: Hosana na výsostech! *
Když lidé slyšeli, že Ježíš přichází do Jeruzaléma, vyšli mu naproti.
*Mávali ratolestmi a volali vstříc vítězi nad smrtí: Hosana na výsostech!*
Kněz pozdraví oltář, může ho též okouřit. Potom se odebere k sedadlu (odloží pluviál a přijme mešní roucho) a zakončí průvod mešní modlitbou (všechno, co ji obvykle předchází, vynechává). Dále pak pokračuje obvyklým způsobem.
Památka vjezdu do Jeruzalémea – druhý způsob: Slavnostní vstup Úvod Kd…
Památka vjezdu do Jeruzalémea – druhý způsob: Slavnostní vstupÚvod
Kde se nemůže konat průvod mimo kostel, oslaví se vjezd Páně uvnitř kostela slavnostním vstupem před hlavní mší.
Věřící se shromáždí před kostelním vchodem nebo v kostele. Ratolesti drží v rukou. Kněz s přisluhujícími a několik zástupců věřících přijdou na vhodné místo mimo presbytář, tak aby co největší množství věřících mohlo přihlížet.
Když kněz přichází na toto místo, zpívá se následující antifona nebo jiný vhodný zpěv:
Antifona – Mt 21,9
Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově! Král izraelský! Hosana na výsostech!
Kněz pozdraví lid obvyklým způsobem. Následuje krátká výzva, v níž jsou věřící vybídnuti k aktivní a uvědomělé spoluúčasti na dnešní slavnosti těmito nebo podobnými slovy:
Po celý půst jsme se s církví připravovali na svátky smrti a vzkříšení našeho Pána. A dnes začínáme Svatý týden. Průvodem s ratolestmi nechceme jenom vzpomínat na Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, ale především chceme vyznat, že Kristus je náš Vykupitel a Pán. Chceme mu jít vstříc celým svým životem a radostně volat: Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově!
Požehnání ratolestí
Po této výzvě říká kněz, se sepjatýma rukama, jednu z následujících modliteb:
Modleme se.
Požehnej + Bože, tyto ratolesti
a požehnej také nás,
ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem
a jednou ať s ním vstoupíme do věčného Jeruzaléma.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
Nebo:
Modleme se.
Bože, vyslyš naše prosby
a když dnes s ratolestmi v rukou oslavujeme Krista,
našeho Krále,
rozmnož naši víru a veď nás,
ať ho následujeme celým svým životem.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
Kněz mlčky pokropí ratolesti svěcenou vodou.
Potom přečte jáhen (není-li, tedy sám kněz) obvyklým způsobem jedno ze čtyř evangelií o vjezdu Páně do Jeruzaléma.
Slavnostní vstup
Po evangeliu kněz slavnostně prochází s přisluhujícími a několika zástupci věřících kostelem do presbytáře. Mezitím se zpívá následující responsorium nebo jiný vhodný zpěv, v němž se mluví o vjezdu Páně.
Když Pán vcházel do svatého města, vítaly ho jeruzalémské děti.
* Mávaly ratolestmi a volaly vstříc vítězi nad smrtí: Hosana na výsostech! *
Když lidé slyšeli, že Ježíš přichází do Jeruzaléma, vyšli mu naproti.
*Mávali ratolestmi a volali vstříc vítězi nad smrtí: Hosana na výsostech!*
Kněz pozdraví oltář, odebere k sedadlu a říká mešní modlitbu (všechno, co ji obvykle předchází, vynechává). Dále pak pokračuje obvyklým způsobem.
Památka vjezdu do Jeruzalémea – třetí způsob: Jednoduchý vstup Ve všec…
Památka vjezdu do Jeruzalémea – třetí způsob: Jednoduchý vstupVe všech ostatních mších této neděle, které nezačínají průvodem nebo slavnostním vstupem, se koná na začátku alespoň krátká vzpomínka na vjezd Páně do Jeruzaléma.
Když kněz přichází k oltáři, zpívá se vstupní antifona s žalmem nebo jiný vhodný zpěv stejného obsahu. Kněz pozdraví oltář, odebere se k sedadlu, pozdraví lid a potom pokračuje obvyklým způsobem.
Ve mších bez účasti lidu a nebo není-li možné zpívat vstupní zpěv, přečte kněz po pozdravu lidu vstupní antifonu a pokračuje obvyklým způsobem.
Vstupní antifona & Žl 24,9-10
Šest dní před velikonoční slavností přicházel Pán do města Jeruzaléma. Tehdy mu vyšly naproti zástupy lidí; mávaly mu palmovými ratolestmi a volaly:
* Hosana, buď požehnán! Ty ses smiloval a přicházíš! Hosana na výsostech! *
Zdvihněte, brány, své klenby,
zvyšte se, prastaré vchody,
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy?
Hospodin zástupů, on je král slávy!
* Hosana, buď požehnán! Ty ses smiloval a přicházíš! Hosana na výsostech! *
Po průvodu nebo slavnostním vstupu (nebo vstupní antifoně) začíná kněz mši vstupní modlitbou.
Vstupní modlitba
Všemohoucí, věčný Bože,
tys nám poslal svého Syna:
stal se člověkem,
ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže;
dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli,
abychom tvého Syna následovali
a měli účast na jeho vzkříšení.
Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého ...
Iz 50,4-7První čtení
Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou, ale vím, že nebudu zahanben.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat (utěšujícím) slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.
Žl 22,8-9.17-18a.19-20.23-24Mezizpěv

% Olejník – pilotní převod; ověřit proti originálu.
% Recitační úseky jsou zobrazené jedinou notou; jejich slabiky jsou sloučené.
X:1
% psalm-label: Odpověď
% psalm-kind: olejnik
% psalm-beam-center: {"kind": "beam-center", "note": 3, "end_note": 4, "row": 1, "text": "můj,"}
% psalm-beam-center: {"kind": "beam-center", "note": 7, "end_note": 8, "row": 1, "text": "můj,"}
M:none
L:1/8
K:F
A G (G2 F2) | B A (A2 G2) | c2 d2 c2 | A G G4 ||
w:Bo- že můj, * Bo- že můj, * proč jsi mne o- pu- stil?
X:2
% psalm-label: 1. sloka
% psalm-kind: olejnik
% psalm-beam-center: {"kind": "beam-center", "note": 4, "end_note": 5, "row": 1, "text": "vi-"}
% psalm-beam-center: {"kind": "beam-center", "note": 10, "end_note": 11, "row": 1, "text": "hla-"}
M:none
L:1/8
K:F
!class=reciting!C8 D E (G F) F4 | !class=reciting!D8 E F (A G) G4 ||
w:Posmívají~se~mi~všichni, ⠀kdo mě vi- * dí,✱ šklebí~rty,~poky- ⠀vu- jí hla- * vou:
X:3
% psalm-label: 2. sloka
% psalm-refrain-after: true
% psalm-kind: olejnik
M:none
L:1/8
K:F
!class=reciting!C8 D E G F F F4 | !class=reciting!D8 E F A G G G4 ||
w:„Spoléhal~na~Hospodina, ⠀ať ho vy- svo- bo- dí,✱ ať~ho~za- ⠀chrá- ní, má- li ho rád!“
X:4
% psalm-label: 3. sloka
% psalm-kind: olejnik
% psalm-beam-center: {"kind": "beam-center", "note": 10, "end_note": 11, "row": 1, "text": "sví-"}
M:none
L:1/8
K:F
!class=reciting!C8 D E G F F4 | !class=reciting!D8 E F (A G) G4 ||
w:Obkliču- ⠀je mě smeč- ka psů,✱ tlupa~zlosy- ⠀nů mě sví- * rá.
X:5
% psalm-label: 4. sloka
% psalm-refrain-after: true
% psalm-kind: olejnik
% psalm-beam-center: {"kind": "beam-center", "note": 4, "end_note": 5, "row": 1, "text": "no-"}
% psalm-beam-center: {"kind": "beam-center", "note": 10, "end_note": 11, "row": 1, "text": "ko-"}
M:none
L:1/8
K:F
!class=reciting!C8 D E (G F) F2 z2 | !class=reciting!D8 E F (A G) G2 z2 ||
w:Probodli~mi~ru- ⠀ce i no- * hy,✱ spočítat~mohu~všech- ⠀ny své ko- * sti.
X:6
% psalm-label: 5. sloka
% psalm-kind: olejnik
% psalm-beam-center: {"kind": "beam-center", "note": 4, "end_note": 5, "row": 1, "text": "o-"}
M:none
L:1/8
K:F
!class=reciting!C8 D E (G F) F2 | z D E F A G G2 z2 ||
w:Dělí~se ⠀o můj o- * děv,✱ lo- su- jí o můj šat.
X:7
% psalm-label: 6. sloka
% psalm-refrain-after: true
% psalm-kind: olejnik
M:none
L:1/8
K:F
!class=reciting!C8 D E G F F2 | z D !class=reciting!D8 E F A G G2 z2 ||
w:Ty~však,~Hospodine, ⠀ne- stůj da- le- ko,✱ má sílo,~po- ⠀spěš mi na po- moc!
X:8
% psalm-label: 7. sloka
% psalm-kind: olejnik
% psalm-beam-center: {"kind": "beam-center", "note": 4, "end_note": 5, "row": 1, "text": "jmé-"}
% psalm-beam-center: {"kind": "beam-center", "note": 10, "end_note": 11, "row": 1, "text": "chvá-"}
M:none
L:1/8
K:F
!class=reciting!C8 D E (G F) F2 z2 | !class=reciting!D8 E F (A G) G2 z2 ||
w:Budu~vyprávět~svým~bratřím ⠀o tvém jmé- * nu,✱ uprostřed~shromáždění~bu- ⠀du tě chvá- * lit.
X:9
% psalm-label: 8. sloka
% psalm-refrain-after: true
% psalm-kind: olejnik
M:none
L:1/8
K:F
!class=reciting!C8 D E G F F2 z2 | !class=reciting!D8 E F A G G2 z2 ||
w:„Kdo~se~bojíte~Hospo- ⠀di- na, chval- te ho,✱ slavte~ho,~všichni~z~Jaku- ⠀bo- va po- tom- stva.“
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí,
šklebí rty, pokyvují hlavou:
„Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí,
ať ho zachrání, má-li ho rád!“
Obkličuje mě smečka psů,
tlupa zlosynů mě svírá.
Probodli mi ruce i nohy,
spočítat mohu všechny své kosti.
Dělí se o můj oděv,
losují o můj šat.
Ty však, Hospodine, nestůj daleko,
má sílo, pospěš mi na pomoc!
Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu,
uprostřed shromáždění budu tě chválit.
„Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho,
slavte ho, všichni z Jakubova potomstva.
Flp 2,6-11Druhé čtení
Ponížil se, proto ho také Bůh povýšil.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Flp 2,8-9Zpěv před evangeliem
Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.
Mk 14,1-15,47Evangelium
Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Marka.
Bylo dva dni před velikonocemi a svátky nekvašeného chleba. Velekněží a učitelé Zákona hledali příležitost, jak by se Ježíše lstí zmocnili a jak by ho připravili o život; říkali totiž: „Jenom ne o svátcích, aby nedošlo ke vzbouření lidu.“ Když byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného, přišla k němu při jídle žena s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje z pravého nardu, rozlomila nádobku a olej mu vylila na hlavu. Někteří to však těžce nesli a mezi sebou si říkali: „Nač došlo k takovému plýtvání tím olejem? Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a mohli jsme je dát chudým.“ A zlobili se na ni. Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč jste na ni zlí? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky a můžete jim prokazovat dobrodiní, kdykoli chcete, mne však vždycky nemáte. Udělala, co mohla: už napřed moje tělo pomazala k pohřbu. Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co vykonala.“ Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. Jak to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Hledal tedy vhodnou příležitost, jak by ho zradil. První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci (Ježíše): „Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?“ Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města, a (tam) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?‘ On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!“ Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Večer přišel Ježíš s Dvanácti. Když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“ Zarmoutili se a začali mu říkat jeden přes druhého: „Jsem to snad já?“ Odpověděl jim: „Jeden z Dvanácti, který si se mnou namáčí v téže míse. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí. Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil.“ Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte. To je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „To je má krev, (krev) nové smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového (plodu) budu pít v Božím království.“ Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Ježíš jim řekl: „Všichni se pohoršíte, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře, a ovce se rozprchnou.‘ Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ Petr mu (na to) řekl: „I kdyby se všichni pohoršili, já ne!“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ty dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ Ale on ještě rozhodněji tvrdil: „I kdybych měl s tebou jít na smrt, nezapřu tě!“ Stejně tak mluvili všichni. Přišli k venkovskému dvorci zvanému Getsemany. Ježíš řekl učedníkům: „Poseďte tady, až se pomodlím.“ A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Pak se ho zmocnila hrůza a úzkost. Řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ Trochu poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, jestliže je to možné, minula ta hodina. Řekl: „Abba, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty (chceš).“ Potom se vrátil a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: „Šimone, spíš? To jsi nemohl ani jednu hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé.“ A zas odešel a modlil se stejnými slovy. Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči, takže nevěděli, co by mu odpověděli. Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? - Už dost! Přišla ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, je tady můj zrádce.“ Když ještě mluvil, hned se objevil Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním celý houf s meči a kyji, (jak je poslali) velekněží, učitelé Zákona a starší. Jeho zrádce s nimi smluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho se chopte a obezřetně ho odveďte!“ A když (Jidáš) přišel, hned přistoupil (k Ježíšovi) a řekl: „Mistře“ a políbil ho. Oni pak vztáhli ruce na (Ježíše) a zmocnili se ho. Jeden z okolostojících však vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. Ježíš jim řekl: „Jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji, abyste mě zatkli. Býval jsem den co den u vás v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mě. Nuže, ať se splní (výroky) Písma!“ Tu ho všichni opustili a utekli. Jeden jinoch šel za ním, měl pouze lněné plátno přehozené přes holé tělo. I toho se chtěli zmocnit, ale on jim nechal plátno v rukou a utekl nahý. Ježíše odvedli k veleknězi. Tam se shromáždili všichni velekněží, starší a učitelé Zákona. Petr šel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora; sedl si mezi služebníky k ohni a ohříval se. Velekněží a celá velerada hledali nějaké svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenacházeli. Mnozí sice proti němu lživě vypovídali, ale jejich výpovědi nebyly shodné. Někteří pak vystoupili a lživě proti němu vypovídali: „My jsme ho slyšeli, jak říkal: Já zbořím tento chrám, udělaný rukama, a ve třech dnech vystavím jiný, rukama neudělaný.“ Ale ani v této věci nebylo jejich svědectví shodné. Tu povstal velekněz, (postavil se) doprostřed a zeptal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tito (lidé) proti tobě vypovídají?“ On však mlčel a vůbec nic neodpověděl. Velekněz se ho znovu zeptal: „Ty jsi Mesiáš, syn Požehnaného?“ Ježíš odpověděl: „Tys (to) řekl. A uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Všemohoucího a jak přichází v nebeských oblacích.“ Tu roztrhl velekněz své roucho a prohlásil: „Nač ještě potřebujeme svědky? (Právě) jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?“ Oni všichni prohlásili, že je hoden smrti. Někteří začali na něho plivat, zahalovali mu tvář, tloukli ho pěstmi a říkali mu: „Ukaž, že jsi prorok!“ Také služebníci se do něho pustili a bili ho. Petr byl dole na dvoře a přišla tam také jedna z veleknězových služek. Když uviděla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi také byl s tím nazaretským Ježíšem!“ Ale on to zapřel: „Nevím ani nerozumím, co povídáš.“ Pak šel ven k prostranství u brány. A kohout zakokrhal. Ta služka tam Petra uviděla a hned zase začala říkat (lidem), kteří tam stáli: „To je jeden z nich.“ Ale on opět zapíral. Za chvilku zase řekli Petrovi ti, kteří tam stáli: „Opravdu, patříš k nim, vždyť jsi přece Galilejec.“ On se však začal zaklínat a přísahat. „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!“ A hned zakokrhal kohout podruhé. Tu si Petr vzpomněl na slovo, které mu Ježíš řekl: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A propukl v pláč. Hned zrána velekněží se staršími a učiteli Zákona, to je celá velerada, vynesli rozhodnutí, dali Ježíše v poutech odvést a vydali ho Pilátovi. Pilát se ho otázal: „Ty jsi židovský král?“ On mu odpověděl: „Ty (to) říkáš.“ Velekněží proti němu přednesli mnoho žalob. Pilát se ho znovu zeptal: „Nic neodpovídáš? Hleď, co všechno na tebe žalují!“ Ježíš však už vůbec nic neodpověděl, až se Pilát divil. O svátcích jim (vladař) propouštíval vězně, o kterého požádali. Právě byl ve vězení jistý Barabáš ještě s jinými vzbouřenci, protože se při vzpouře dopustili vraždy. Lid přišel nahoru a začal Piláta prosit o to, co pro ně vždycky dělával. Pilát jim na to řekl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ Věděl totiž, že ho velekněží vydali z nenávisti. Velekněží však poštvali lid, ať jim raději propustí Barabáše. Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?“ Oni začali křičet: „Ukřižuj ho!“ Pilát jim namítl: „Ale co udělal špatného?“ Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižuj ho!“ Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem – otce Alexandrova a Rufova – přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis: „Židovský král“. Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: „Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“, to je v překladu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: „Hleďte, volá Eliáše!“ Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: „Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!“ Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled.
Chvíle tiché modlitby vkleče.
Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu Syn Boží!“ Zpovzdálí také přihlížely (některé) ženy, mezi nimi Marie Magdalská, Marie, matka Jakuba Mladšího i Josefa, a Salome. Ty ho následovaly a sloužily mu už tehdy, když působil v Galileji – i mnoho jiných, které spolu s ním přišly do Jeruzaléma. Mezitím už nastal večer. Protože byl den příprav před sobotním svátkem, přišel vážený člen velerady Josef z Arimatie, který sám také očekával Boží království, a odvážně šel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že by už zemřel. Dal si proto zavolat setníka a ptal se ho, zdali je už mrtev. Když mu to setník potvrdil, daroval Josefovi mrtvé tělo. Ten koupil lněné plátno, sňal tělo, zavinul ho do plátna a uložil do hrobky, která byla vytesaná ve skále, a před vchod do hrobky přivalil kámen. Marie Magdalská a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl (Ježíš) položen.
Žalm 69,21.22
Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
Žl 69Zpěv k přípravě darů
Stíhali toho, jehož jsi zasáhl, a rozmnožili bolest toho, koho jsi zranil.
Já však jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.
Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, než obětovat dobytče s kopyty a rohy.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!
Modlitba nad dary
Přijmi, Bože, naši účast na oběti svého Syna;
sami si nemůžeme zasloužit tvé slitování,
ale spoléháme na to,
že nás s tebou smířil svou krví.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Preface
Nevinný trpí za hříšníky
V: Pán s vámi.
O: I s tebou.
V: Vzhůru srdce.
O: Máme je u Pána.
V: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť on nás neodsoudil,
ale dal se odsoudit za nás,
a byl za naše hříchy přibit na kříž.
Svou nevinnou smrtí nám otevřel přístup k tobě.
A proto tě chválí nebe i země,
proto tě chválí všichni andělé a svatí,
proto i my s radostí voláme:
3. eucharistická modlitba
Kněz s rozpjatýma rukama říká:
Vpravdě jsi svatý, Bože, a právem tě chválí všechno, co jsi stvořil: Neboť skrze svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, mocí Ducha Svatého všemu dáváš život a všechno posvěcuješ; a ustavičně si shromažďuješ lid, aby od východu až na západ byla tvému jménu přinášena oběť čistá.
Sepne ruce, vztáhne je nad dary a říká:
Proto tě, Otče, pokorně prosíme, posvěť svým Duchem tyto dary, které před tebe klademe
sepne ruce, dělá znamení kříže nad chlebem a kalichem a říká:
ať se stanou tělem a † krví tvého Syna, našeho Pána, Ježíše Krista,
sepne ruce
neboť on sám nám přikázal slavit toto tajemství:
V následujících textech je třeba pronášet slova Páně jasně a srozumitelně, jak to vyžaduje jejich povaha.
V noci, kdy se za nás vydal,
vezme chléb, drží ho trochu pozdvihnutý nad oltářem a pokračuje:
vzal při večeři chléb, vzdal ti díky a požehnal, lámal, dával svým učedníkům a řekl:
trochu se skloní
VEZMĚTE A JEZTE Z TOHO VŠICHNI: TOTO JE MOJE TĚLO, KTERÉ SE ZA VÁS VYDÁVÁ.
Ukáže lidu tělo Páně, položí ho znovu na paténu a pokleknutím ho pozdraví.
Potom vezme kalich, drží ho trochu pozdvihnutý nad oltářem a pokračuje:
Po večeři vzal také kalich, vzdal ti díky a požehnal, dal svým učedníkům a řekl:
trochu se skloní
VEZMĚTE A PIJTE Z NĚHO VŠICHNI: TOTO JE KALICH MÉ KRVE, KTERÁ SE PROLÉVÁ ZA VÁS A ZA VŠECHNY NA ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ. TOTO JE SMLOUVA NOVÁ A VĚČNÁ. TO KONEJTE NA MOU PAMÁTKU.
Ukáže lidu kalich s krví Páně, postaví ho znovu na korporál a pokleknutím ho pozdraví.
Potom řekne:
Tajemství víry.
A lid pokračuje zvoláním:
Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.
Nebo:
Kdykoli jíme tento chléb a kdykoli pijeme tento kalich, zvěstujeme tvou smrt a čekáme na tvůj příchod, Pane Ježíši Kriste.
Nebo:
Zachraň nás svým křížem, vysvoboď nás svým vzkříšením, Ježíši Kriste, Spasiteli světa.
Potom kněz s rozpjatýma rukama říká:
Proto na památku spasitelné smrti tvého Syna i jeho vzkříšení a nanebevstoupení a v očekávání jeho slavného příchodu; přinášíme ti, Bože, toto díkůvzdání, tuto oběť živou a svatou. Shlédni na oběť své církve: vždyť je to oběť tvého Syna, a jeho obětí jsme byli s tebou usmířeni. A nás všechny, kdo přijímáme jeho tělo a krev, naplň jeho Svatým Duchem, ať jsme jedno tělo a jedna duše v Kristu, našem Pánu.
Skrze něho ať se před tebou stáváme obětí úplnou a ustavičnou, abychom dostali dědictví s tvými vyvolenými: s nejsvětější Pannou a Bohorodičkou Marií, s jejím snoubencem svatým Josefem, s tvými apoštoly a slavnými mučedníky (se svatým N může se vložit jméno světce toho dne nebo patrona) a se všeml svatými – našimi zastánci a stálými pomocníky.
Pro tuto oběť našeho smíření dej, Bože, celému světu mír a spásu. Pamatuj na svou církev putující po této zemi, upevni ji ve víře a lásce. Pamatuj na svého služebníka, našeho papeže N, našeho biskupa N, zde se mohou jmenovat také pomocní nebo světící biskupové, biskupský sbor kněžstvo a všechen vykoupený lid. Slyš naše prosby dobrotivý Otče a stůj při nás, vždyť stojíme před tebou podle tvé vůle. Smiluj se nad svými rozptýlenými syny, abychom všichni byli jedno v tobě.
Přivítej ve svém království naše zemřelé bratry a sestry i všechny, kdo z tohoto světa odešli ve tvém přátelství. Splň naši naději, že s nimi budeme v tobě věčně žít a vidět tvou slávu;
sepne ruce
skrze našeho Pána, Ježíše Krista, neboť skrze něho dáváš světu všechno dobré.
Vezme paténu s hostiemi a kalich, pozdvihne je a říká:
Skrze něho a s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože Otče všemohoucí, v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.
Lid zvolá:
Amen.
OBŘADY PŘIJÍMÁNÍ
Kněz se sepjatýma rukama říká:
Podle Spasitelova příkazu a podle jeho božského učení odvažujeme se modlit:
Nebo:
Pomodleme se, jak nás Pán Ježíš naučil (jak nás naučil náš Pán, Ježíš Kristus):
Nebo:
Pán Ježíš řekl: Proste, a bude vám dáno. S důvěrou v jeho slovo se pomodleme k nebeskému Otci:
Nebo:
Když jsme byli pokřtěni, (nepřijali jsme ducha otroctví, abychom se znovu báli, ale) přijali jsme Ducha synovství, v němž smíme Boha nazývat Otcem. Proto se teď s důvěrou pomodleme, jak nás naučil Pán Ježíš:
Nebo:
Ve společenství se všemi, kdo vyznávají Kristovo jméno, pomodleme se modlitbu, kterou nám odkázal Pán Ježíš:
Rozepne ruce a spolu s lidem pokračuje:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Dále pokračuje kněz sám a s rozpjatýma rukama říká:
Vysvoboď nás ode všeho zlého, Bože, a dej našim dnům svůj mír. Smiluj se nad námi a pomoz nám: Ať se nikdy nedostaneme do područí hříchu, ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem a s nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista.
Sepne ruce. Lid zakončí modlitbu zvoláním:
Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.
Potom kněz s rozpjatýma rukama říká nahlas:
Pane Ježíši Kriste, tys řekl svým apoštolům: Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám. Nehleď tedy na naše hříchy, ale na víru své církve, a podle své vůle ji naplňuj pokojem a veď k jednotě. Sepne ruce. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Lid odpovídá:
Amen.
Kněz obrácen k lidu rozepne a znovu sepne ruce, přitom říká:
Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi.
Lid odpovídá:
I s tebou.
Potom může jáhen nebo kněz vyzvat věřící následujícími nebo podobnými slovy, aby se navzájem pozdravili a ujistili se vzájemnou láskou:
Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje.
A všichni se navzájem pozdraví způsobem, který je v místě obvyklý, např. podáním ruky se slovy Pokoj s tebou. Kněz dá pozdravení pokoje jáhnovi nebo přisluhujícímu.
Kněz vezme hostii, láme ji nad paténou, vpouští malý úlomek do kalicha a potichu říká:
Svátost Kristova těla a jeho krve ať nám slouží k věčnému životu.
Přitom se zpívá nebo říká:
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.
Pokud lámání trvá delší dobu, může se toto volání opakovat vícekrát. Poslední zvolání však vždy končí slovy: daruj nám pokoj.
Po vpuštění částečky hostie do kalicha kněz se sepjatýma rukama potichu říká:
Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, tys naplnil Otcovu vůli a v Duchu Svatém jsi dal svou smrtí život celému světu. Skrze své tělo a svou krev vysvoboď i mě ze všech mých nepravostí a zbav mě všeho zlého; ať vždycky miluji tvá přikázání a nikdy se od tebe neodloučím.
Nebo:
Pro tvou lásku tě prosím, Pane Ježíši Kriste, ať přijímání tvého těla a tvé krve není mým odsouzením, ale mou ochranou a lékem pro duši i tělo.
Kněz poklekne, vezme hostii, drží ji trochu pozdvihnutou nad paténou a obrácen k lidu nahlas říká:
Hle, Beránek Boží, ten, který na sebe vzal hříchy světa. Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově.
A spolu s lidem pokračuje:
Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.
Mt 26,42Antifona k příjímání
Otče, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.
Žl 116,10-19
Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: „Jsem tak sklíčen!“
Pravil jsem ve svém rozrušení: „Každý člověk klame!“
Čím se odplatím Hospodinu za všechno, co mi prokázal?
Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo.
Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem.
Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných.
Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, rozvázal jsi moje pouta.
Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno.
Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem
v nádvořích domu Hospodinova, uprostřed tebe, Jeruzaléme!
Sláva Otci.
Modlitba po přijímání
Bože, ty nás sytíš tělem a krví svého Syna
a jeho smrt posiluje naši naději,
že se na nás naplní tvé sliby;
prosíme tě:
dej, ať jeho vzkříšení upevní naši víru,
že i my dosáhneme věčného života.
Skrze Krista, našeho Pána.
Modlitba nad lidem
Modlitba nad lidem je tento den závazná.
Pohlédni, Bože, na tuto svou rodinu,
pro niž náš Pán Ježíš Kristus
neváhal vydat se do rukou hříšníků
a podstoupit utrpení kříže.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.